Literatura vrcholného středověku

Etapa zahrnuje konec 13. - počátek 15. století. Má 2 části - dobu před Karlem IV. do poloviny 14. století a literaturu doby Karla IV.

V umění vládne gotika. Dochází k hospodářskému rozvoji, sílí šlechta, bohatne a vytváří se vrstva vyšší a nižší šlechty podle majetku. Jsou budována města, vzniká městský patriciát. Autoři už nejsou jen duchovní, ale také z řad šlechty a v době Karla IV. píší i studenti univerzity.

Latinskou tvorbu tohoto období reprezentuje Zbraslavská kronika a Legenda zlatá.

Česká tvorba: duchovní lyrika:     Kunhutina modlitba

                                                  Spor duše s tělem

                                                  Buoh náš všemohúcí

                                                  Jezu Kriste, ščedrý kněže

                    duchovní epika:      Legenda o Jidášovi

Nejvýznamnější díla období jsou Alexandreida a Kronika takřečeného Dalimila.

Alexandreida: rytířský epos, autorem zřejmě příslušník vyšší šlechty. Autor se inspiroval německou Alexandreidou a zřejmě znal i latinskou. Epos je psán osmilsabičným veršem. Líčí Alexandrovo dětství, mládí, výchovu a rady Aristotela, Alexandrova válečná tažení, porážku Peršanů a krále Dareia, dobytí Persie a cestu do Indie. Alexandr zpychl, chce ovládnout svět. Nakonec je v Babylonu otráven.

Z Alexandra udělal autor křesťanského krále a z jeho reků rytíře, kteří v duchu křížových výprav táhnou proti nevěřícím Peršanům. Alexandr má rysy ideálního českého šlechtice a panovníka. Někteří jeho vojáci mají česká jména. Epos mísí historické a fantazijní motivy. Závěr je zamyšlením nad smyslem života.

Součástí textu jsou takzvané gnómy: dvoj nebo trojverší s morálním poučením a poselstvím.

Kronika takřečeného Dalimila: první česky psaná kronika. Autor zřejmě příslušník nižší šlechty. Začíná zmatením jazyků v Babyloně, líčí české dějiny od praotce Čecha po vládu Jana Lucemburského. Má zřetelně vlasteneckou tendenci, brání národní společenství proti Němcům. Díky tomuto vlastenectví byla oblíbená v dobách pro národ těžkých. Je psána bezrozměrným veršem. Její jazyk je prostý, s lidovými výrazy. Historicky je méně přesná. Její autoství je mylně připisováno Dalimilu Meziříčskému. Autora neznáme.

Kroniku zpopularizovala Hana Vrbová, která ji v podstatě přebásnila. Její dílo je sice čtivé, čtenáři přístupnější, ale posunuje kroniku k dnešní literatuře. Atmosféra historického textu se vytrácí.