Nové umělecké směry druhé poloviny 19. století
Impresionismus: - projevil se v hudbě, malířství, literatuře
- zdůrazňuje neopakovatelný osobní prožitek
- chce zachytit určitou náladu, pomíjivý okamžik
- název podle obrazu Clauda Moneta Imprese: Východ slunce
- okamžitý dojem nemá být zkreslen racionálním poznáním
- v malířství barvy, světla, pocit nehotovosti, mlhavé kontury ( Degas, Renoir, Manet )
- V hudbě Debussy, V. Novák, M. Ravel
- v literatuře jde hodně o melodii textu, je oslabený příběh, převládají náladové, lyrické prvky, jde o bezprostřednost, spontánnost, citovost
- objevuje se názor, že realita je jen odrazem jiného světa a básník má skrytý svět odkrývat
Symbolismus: - základním prostředkem literárního symbolismu je nepřímé pojmenování - symbol, náznak
- chce být opozicí k popisnému naturalismu a smyslově povrchnímu impresionismu
- symbolistní vyjádření je výpověď o nevyslovitelném, skrytém, mnohovýznamovém
- význam nelze určit jednoznačně, čtenář vnímá atmosféru básně a tajemství
- nejde o to, co básník myslel, ale o to, co čtenář cítí
- básnické obrazy jsou smyslově konkrétní, navozují barvy, zvuky, čichové i hmatové dojmy
- vedle fantazie nutno zapojit i intelekt
- volný verš, poezie přechází do prózy
- představitelé: Antonín Sova, Edvard Munch (malíř)
Dekadence: - souvisí se smybolismem, oba směry občas splývají
- pocity bezvýchodnosti z úpadku světa, únava, přesycenost, znechucení ze společnosti, kde vládne majetek a přízemnost
- dekadenti proto odmítají společnost a vyčleňují se z ní, vysmívají se jí
- soustřeďují se na výlučné prožitky, rafinované formy, na ,,zakázané ovoce" (drogy, alkohol, sexuální výstřelky)
- vyznávají kult aristokratického jedince povzneseného nad dav
- představitelé: ,,prokletí básníci" Varlaine, Rimbaud, Baudelaire, Mallarmé. Někdy jsou termínem ,,prokletí básníci" označováni i autoři jiných období: Villon, Poe
Secese: - směr v užitém a dekorativním umění
- barvy, ornamenty, asymetrie, rostlinné motivy
- A. Gaudí, G. Klimt, A. Mucha