Národní obrození

80.léta 18.st.-40.léta 19.st.

časové ohraničení souvisí na počátku s vládou Josefa II.,jehož reformy-toleranční patent a zrušení nevolnictví- otevřely cestu svobodnějšímu společenskému rozvoji, na konci potom souvisí s emancipací českého národa r.1848, kdy poprvé jsou formulovány politické požadavky českého národa.

NO je společenský proces, vedoucí k záchraně českého jazyka a kultury a posléze přerůstající v proces národního uvědomění a emancipace. Je opozicí proti všeobecnému úpadku češtiny, ke kterému dochází na základě masové germanizace českého veřejného života.

Názory na vznik NO se různí. Někteří v něm viděli pokračování husitských a reformačních tradic, jiní jako součást evropského osvícenství, jako důsledek změny společensko-ekonomických vztahů. První historikové NO považovali hnutí za zázrak.

V umění doznívá rokoko, novoklasicismus, empír,rodí se biedermeier jako nápodoba empíru v životním stylu bohatých měšťanů, projevující se hlavně v bytovém zařízení.

Rané období NO má dvě etapy:

-generace Josefa Dobrovského

-generace Josefa Jungmanna

Dobrovského etapa:

80.léta 18.st.-počátek 19.st.

Tato etapa má obranný charakter. Chce zachovat češtinu jako živý jazyk a zrovnoprávnit ji s němčinou. Realizuje se hlavně ve městech.

Jazykové snahy jsou patrné u tzv.puristů, kteří chtěli očistit češtinu od všech cizorodých prvků.

Vznikají obrany jazyka: lat. Obrana B.Balbína a česká obrana K. I. Tháma.

Je založena Královská česká společnost nauk, spojující badatele a myslitele.

Dějěpisectví: chce nezaujatě podat české dějiny. Zakladatelem tohoto kritického přístupu je Gelasius Dobner, který vydal v kritické podobě část Hájkovy kroniky. Vyšla i Nová kronika česká F. M. Pelcla.

Publicistika:

Největší osobností publicistiky byl Václav Matěj Kramerius. Od r.1789 vydával Krameriusovy c.k.pražské poštovské noviny, později přejmenovány na Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny.Kramerius vedl nakladatelství Česká expedice, kde vycházely překlady,staré české památky i soudobá tvorba.

Divadlo:

Od r.1738 existovalo v Praze divadlo v Kotcích jako stálá divadelní scéna. Hrálo se však německy. Pokusem o první české představení byla hra Kníže Konzik r.1771. Představení skončilo neúspěchem.Herci mluvili špatnou češtinou, hra byla špatně přeložena.

Od r.1783 se hrálo ve Stavovském, původně Nosticově divadle. Také zde byly české hry spíše výjimkou. Proto vlastenci založili r. 1786 Boudu – první ryze českou scénu.

Osobnosti: Václav Thám- herec, režisér. Hry Břetislav a Jitka,Vlasta a Šárka.

                  Karel Ignác Thám:- překladatel, upravovatel Připravil pro Boudu např.Shakespeara, Moliera, Schillera.

                 Prokop Šedivý- psal lokální frašky ze života řemeslníků. Masné krámy, Pražští sládci.

Divadlo neusilovalo o vysokou uměleckou úroveň, úspěchem bylo, že se hrálo česky.

Poezie:

Antonín Jaroslav Puchmajer- soustředil kolem sebe básnickou družinu, se kterou připravil pět almanachů. 1.a 2.se jmenovaly Sebrání básní a zpěvů, 3.-5. Nové básně. Puchmajerovci byli první českou básnickou školou. Snažili se o původnost, uváděli do literatury nové žánry jako ódu, baladu, hrdinský, komický epos. Sám Puchmajer upravoval LaFontainovy bajky, napsal mluvnici cikánštiny a ruštiny, je autorem příručky o pravidlech psaní veršů a Ódy na Jana Žižku z Trocnova.

Šebestián Hněvkovský – burleskní balada Vyšehradský sloup

                                        směšnohrdinský epos Děvín

                                        sentimentální balada Vnislav a Běla

Josef Dobrovský 1753-1829

Historik a filolog, vůdčí osobnost 1. Etapy NO

Narodil se v Ďarmotech u Rábu, tedy v tehdejších Uhrách. Dětství ale prožil v Čechách. Studoval na gymnáziu v Německém Brodě a v Klatovech, pak bohosloví v Praze. Působil nějaký čas jako vychovatel ve šlechtické rodině Nosticů, jako ředitel kněžského semináře v Hradisku u Olomouce, posléze jako soukromý učenec. Zemřel v Brně, kde je i pochován.

Dílo:

Zevrubná mluvnice češtiny /napsaná německy /

Německo-český slovník – 2 díly

Mluvnice staroslověnštiny / latinsky napsaná /. Tímto dílem se Dobrovský stal zakladatelem slavistiky( nauky o slovanských jazycích/.

Dějiny české řeči a literatury . Vrchol českých dějin spatřuje v husitství a vrchol české literatury v době Veleslavínově. Jeho periodizace literárního vývoje platí v podstatě dodnes.

Dobrovský představuje výjimečnou osobnost nejen v rámci NO.

Národní obrození – 2.etapa : počátek až 20.léta 19.st.

Ve srovnání s první etapou má tato doba vyšší cíle. Nejde už jen o obranu a uzákonění spis. Češtiny, nýbrž o „dohánění“ kulturní Evropy . Česká literatura a kultura se chce přiblížit evropské.

S tímto přibližováním souvisí i množství překladů, které mají dokázat, že čeština je jako jazyk schopná tlumočit i náročné myšlenky světových literatur.

Toto období je také ovlivněno myšlenkou slovanské vzájemnosti. Pronikaly k nám myšlenky J. G. Herdera, který ve svém díle předpověděl velkou budoucnost právě Slovanům. Jako součást velkého slovanského společenství se český národ cítil sebevědomější.Objevily se i představy o jednotné slovanské říši.

Vůdčím uměleckým směrem byl v této etapě preromantismus.Proti jednostrannému přitakání rozumu zdůrazňuje úlohu citu, zájem o lidovou kulturu a tvorbu. Tato citovost měla někdy neblahý vliv na vědecká bádání, neboť mýtus a fantazie někdy vítězily nad realitou.

Bylo vydáváno plno časopisů Krok, Časopis společnosti Vlasteneckého muzeum v Čechách aj.

Divadlo

Václav Kliment Klicpera: středoškolský profesor v Hradci Králové a v Praze. Pro své vlastenectví odvolán z ředitelské funkce.

Rohovín Čtverrohý

Divotvorný klobouk

Veselohra na mostě

Hadrián z Římsů                          

Rozvíjí se loutkové divadlo pod vedením Matěje Kopeckého. Potomci Kopeckého pokračují v rodinné tradici dodnes.

Rukopisy V roce 1817 ohlásil Václav Hanka, filolog a spisovatel, nález královédvorského rukopisu v kostele ve Dvoře Králové. Mělo jít o zlomek rozsáhlejšího díla ze 13.st.Zahrnuje několik epických básní, vztahujících se k české historii a č.bájím, dále básně lyrické i lyricko-epické.Básně obsahují rysy preromantismu, převzaté z lidové poezie.

Rukopis zelenohorský byl nalezen na zámku Zelená hora u Nepomuku. Mělo jít o památku z 10.st., tématem byl Libušin soud.

Rukopisy vyvolaly v české společnosti senzaci. Jednak vycházely vstříc zálibě v mytizaci vlastní minulosti, jednak posilovaly národní sebevědomí, neboť dokazovaly, že Čechové jsou starobylý národ, který měl starobylou hrdinskou epiku.

Nepravost Rukopisů byla spolehlivě dokázána až v 80.letech 19.st. Janem Gebauerem, Jaroslavem Gollem a T.G.Masarykem.

Autory byli již zmíněný V.Hanka a Josef Linda. Hanka byl pracovníkem Českého muzea a básníkem. Linda byl především prozaik- román Záře nad pohanstvem o raných dějinách českého státu..

Osobnosti:

Josef Jungmann 1773-1847

Po studiu filozofie a práv působil jako gymnaziální profesor v Litoměřicích, později v Praze. S velkým nadšením vyučoval své studenty češtině i soukromě. Později byl děkanem FF a rektorem univerzity.

Významné jsou jeho překlady: Chateaubriandova Atala, Miltonův Ztracený ráj,Goethův epos Heřman a Dorota, překládal i antická díla.

Slovesnost – učebnice literatury pro gymnázia.

Historie literatury české- součástí je i soupis všech tehdy známých literárních památek.

Slovník česko – německý – 5 svazků. Doplnil slovní zásobu tam, kde chyběly adekvátní výrazy.Oživoval archaismy, přejímal z jiných slov. Jazyků.

Rozmlouvání o jazyku českém - dialog mezi odpůrci a zastánci národních snah.Být Čechem je mravním úkolem. Důležité je jazykové vlastenectví , ne jen zemské.

Kolem Jungmanna se soustředila skupina spisovatelů a vědců, kteří také chtěli vytvořit česky psanou vědu a literaturu evropské úrovně. Např. Milota Zdirad Polák,Jan E. Purkyně, Jan Svatopluk Presl.

František Palacký 1798 – 1876

Historik a politik. Vystupoval i v r. 1848, spolupracoval s K. Havlíčkem Borovským, hájil politiku austroslavismu- pokojného soužití slovanských národů v rámci habsburské říše.Výrazem jeho kvalit je přídomek „otec národa „ .

Počátkové českého básnictví – společně s P. J. Šafaříkem. Teorie stavby bás.díla.

Prosazovali časomíru jako formu náročné poezie.

Staří letopisové čeští – výbor ze starých kronik

Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě – naše dějiny od počátku do r. 1526. Palacký chce naznačit, že nástupem Habsburků končí slavná éra našeho národa.Vyzvedl husitství pro jeho demokratičnost, vidí naši historii jako potýkání českého a německého živlu.

Pavel Josef Šafařík 1795 – 1861

Historik, slavista, propagátor myšlenky slovanské vzájemnosti.Pocházel ze Slovenska, studoval v Německu, působil jako gymnaziální profesor v Srbsku. Později žil v Praze jako učenec, redaktor,ředitel Univerzitní knihovny.

Tatranská múza s lýrou slovanskou-bás.sbírka

Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích – napsáno německy. Šafařík se tímto dílem stal zakladatelem literární komparatistiky – srovnávací studium jazyků.

Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny Slovanů do 10.st.Chce podat důkaz, že Slované byli praobyvateli

Evropy jako Řekové, Římané, Germáni.

Jan Kollár 1793-1852

Pocházel ze středního Slovenska. Studoval v Jeně, na území dříve obývaném Slovany.Působil jako kazatel v Pešti a profesor archeologie na uni.ve Vídni.

Jeho tvorba je ovlivněna láskou k Friderice Wilhelmině Schmidtové, kterou poznal v době studií v Jeně.

Slávy dcera – Soubor 150 znělek, Kollár jejich počet neustále rozšiřoval až na 645. Dějovým základem je putování básníka, provázeného Mínou a Mílkem, po místech, významných pro dějiny Slovanů..Místa symbolizují řeky: Sála, Labe, Rén, Vltava, Dunaj. Nechybí tu slovanské nebe – Lethe- a slovanské peklo –Acheron.Znělky obsahují líčení dávné slovanské minulosti i dobové úvahy. Známý předzpěv je založen na kontrastu slavné minulosti a neutěšené přítomnosti.Je zde obsažena i myšlenka všeslovanské říše pod vedením Ruska.

František Ladislav Čelakovský 1799-1852

Pocházel ze Strakonic, ze studií filozofie byl vyloučen pro četbu Husovy Postily.Vykonával různá příležitostná zaměstnání, byl i redaktorem, ale místa byl zbaven pro kritiku ruského cara jako utlačovatele Poláků. Nakonec získal profesuru ve Vratislavy, později přešel do Prahy.

Již v mládí sbíral národní písně a přísloví. Vydal je pod názvem Slovanské národní písně a Mudrosloví národu slovanského ve příslovích.

Stal se významným tvůrcem tzv.ohlasové poezie – v yužívající postupů a prostředků lid.poezie.

Ohlas písní ruských- hlavně epické básně pod vlivem ruských bylin.Jsou zde i ohlasy na soudobé události.

Ohlas písní českých – převažuje lyrika milostná, satirická.

Mnohé básně z této sbírky zlidověly.

Růže stolistá – sbírka milostné poezie

Ohlasy viz vlastní četba